POINT - rozhovor
©namesfest.net

1) Můžeš se nám blíž představit a vysvětlit, kolik máš vlastně nicků?

Jmenuji se Jan Kaláb. Kreslím od malička a svůj první graffiti piece jsem udělal v roce 1993-Splash.
Pak šel čas a já začal hodně malovat vlaky se jménem Cakes. Kolem roku 1999 jsem poprvé použil slovo Point.
Teď bych řekl, že se moje tvorba pohybuje mezi dvěma směry Cakes- klasické graffiti, Point- alternativnější projekty.

2) Od graffiti přes Akademii výtvarných umění jsi přešel k 3D piecům, teď stříkáš na plátno, co a kdo tě inspiruje?

Dělám, co cítím a v tu chvíli chci. Jeden den to může být vyrábění 3D ze dřeva, v noci stříkání na zeď, ráno malování plátna, odpoledne odlívání do formy, večer grafika na počítači. Nejsem omezen technikou. Vypadá to, že jsem omezen tématem. Je ale hlubší než se na první pohled zdá a já jsem ho ještě zdaleka nevyčerpal.
Inspirace je široký pojem. Inspiruje mě cokoliv, ale neinspiruje mě kdokoliv. Inspirují mě lidé, kteří mají vášeň. Inspirují mě lidé, pro které je dobrodružný začátek tam, kde je pro ostatní klidný konec. Inspirují mě velcí lidé.

3) Jaký máš názor na to, že graffiti kultura spolu s hip hopem začíná přitahovat komerční firmy, masmédia a kdysi utlačovaná scéna je teď strašně IN?

Hip hop je multimilionový byznys na celém světě už dlouhou dobu. Street art v podobě šablonek, nálepek, ksichtíků a zvířátek je oblibený, protože je pro náhodné diváky srozumitelný. Mohou ho identifikovat a ztotožnit se. Co přitahuje masy, přitahuje samozřejmě i firmy, které na masách vydělávají. To je realita.
Graffiti - mluvíme o jménech na zdech, je v tomto směru spíš stranou. Je příliš nečitelné a příliš anarchistické. Takže je pro komerční firmy sice lákavé, ale stále nebezpečné, protože reprezentuje příliš velkou svobodu.
Nutno poznamenat, že všechno, o čem tady mluvíme, začalo právě psaním jména na zeď.

4) Jak vnímáš oficiální výstavní scénu, na které se teď už sám pohybuješ a naproti tomu ilegalitu při práci na ulici? Proč jsi se odkryl veřejnosti?

S oficiální výstavní scénou se spíš míjím. Někdy mě někdo na nějakou výstavu přizve, ale necítím se být velkou součástí, protože moje práce vychází z jiných kořenů. Ty jsou v ulici a v graffiti. Dělání ilegálně nevnímám jako protiklad galerií, je to pouze jiný prostor. Já jsem se veřejnosti neodkryl, veřejnost odkryla mě a já to přijal.
Ve městě jako je Praha, kde se znají všichni se všema, je asi nemožné působit absolutně inkognito.

5) V Čechách je v porovnání s ostatními zeměmi za graffiti poměrně vysoký trest až ve výši 8 let vězení. Jaký myslíš, že to má na lidi, kteří ho tvoří, vliv? Kolik je v Čechách legálních ploch?

Legálních ploch je dost, ilegálních daleko víc. Žádný zákon nepřemůže vášeň jako je graffiti.

6) Které místo na světě je podle tebe pro graffiti a street art ideální? Ať už díky svobodě při práci bez policajtů za zadkem nebo kde je tento druh umění nejlíp přijímán lidmi.

To bych řekl, že je dost specifické. Myslím, že by to měl umělec udělat tak, aby byla jeho práce ideální pro jeho město. Protože pak bude jeho město ideální pro jeho práci.


Video:

Odkazy:
http://www.onepoint.cz